Jak se málem přiznal.

Bylo to někdy kolem let 1964 - 1965. Tedy v době, kdy jsme již několik let vytrvali v zájmu o radioamatérské hobby a byli jsme trochu respektováni i staršími kolegy radioamatéry, kteří již měli pevnou víru, že se mezi námi objeví pár pokračovatelů, jdoucích v jejich stopách k získání vlastní koncese. Již jsme věděli, že podmínkou úspěšného poslechu na radioamatérských pásmech je nutná dobrá anténa, na jejíž stavbu je mimo izolátorů potřebný i kvalitní, nejlépe měděný, fosfor-bronzový drát. A zde je začátek neuvěřitelného příběhu, který se stal jednomu mladému kolegovi z našeho kroužku. Jak jsem již nastínil, bylo to v době, kdy jsme se začali měnit z hochů na jinochy a odcházeli jsme postupně ze ZDŠ tedy devítiletky do učení nebo na průmyslovky.

Při jedné ze schůzek klubu nás starší kolegové upozornili na skutečnost, že nedaleko našeho QTH je u zrušené části staré železniční tratě Praha – Brno likvidováno staré telefonní vedení, které bylo původně umístěné na telegrafních sloupech kolem této trati. V důsledku likvidace tohoto vedení se nějakou dobu u náspu na staré trati povalovalo množství svitků telefonních měděných drátů a jejich délka byla i několik desítek metrů. Tedy pro radioamatéry to byl požehnaný zdroj materiálu pro jeho další odborné využití při stavbě drátových antén. I naše kolektivní stanice měla v této době anténu W3DZZ, postavenou z uvedeného telefonního vodiče. Kdo nezaváhal a stihl uklidit potřebné množství anténního drátu, měl vyhráno na dlouhá léta při stavbě různých drátových antén.

O této skutečnosti se také nějak před koncem prázdnin dozvěděl i kolega Tulda - drobného, nevelkého vzrůstu, ale který již koketoval s OL koncesí pro mládež. S určitým zpožděním se rozhodl také vyrazit na zmíněný násep ke staré trati s cílem získat něco drátu na stavbu své antény.

Na některé z dalších schůzek při technických diskusích kolem drátových antén se nám kolega Tulda pochlubil, jaké trable ho potkaly, když přišel na násep trati a zjistil, že na náspu kolem trati se již žádné svitky drátu nenachází a po asi dvou kilometrové procházce kolem trati zjistil, že i telegrafní sloupy u trati jsou všechny prázdné a zbavené drátové výzdoby. Tedy, že se musí bez úspěchu a bez drátů vrátit domů. Při zpětné cestě domů ale objevil, že uvedený násep křižuje jiné telefonní vedení na kterém ale nebylo takové množství drátů, na které byl zvyklý koukat z okna při cestě vlakem, když s rodiči někam cestoval. Ale jen čtyři vodiče natažené na sloupech v něm vzbudily šanci na úspěch získání stavebního anténního materiálu. Protože si neúspěch nedokázal připustit, rozhodl se vylézt na tyto dřevěné sloupy a potřebné množství anténního materiálu si  tak sám provedením demontáže a vystříháním zajistit.

Na další schůzce klubu nám pak s hrdostí a rozzářenýma očima líčil tuto story. Nezapomněl zdůraznit, jaká to byla děsná dřina, vylézt bez žebříku či stupaček na čtyři telefonní sloupy, aby mohl odstrojit mezi nimi natažené tři sekce vedení, sundaný drát svinout do klubek a tyto odnést domů. Při své výšce v té době, měl nějakých 150 cm, byl na svůj téměř nadlidský fyzický výkon, spojený s touto činností, náležitě hrdý. Ochotně doplnil své vyprávění i o detaily, jak se umazal od černého téru (asfaltu) kterým byly sloupy s vedením napuštěné a přidal i informaci, jak musel přestát peskování rodičů nad špinavým oblečením, ve kterém se vrátil,dle jeho úsudku, z úspěšné akce.

Během jeho vyprávění jsme ale již nabývali podezření a názor, že za jeho úspěchem se skrývá něco, co asi není z pohledu slušného radioamatéra zcela košer. I jali jsme se pokládat doplňující otázky na místo kde se nachází ty sloupy, ze kterých dle jeho názoru úspěšně uklidil drátové vedení. Po jeho upřesňujících detailech někteří z nás, znalí místa děje, již pochopili, že Tulda se dopustil strašného omylu tím, že vystřihal a odnesl dráty ze živého telefonního vedení, které bylo v lese u staré trati na sloupech natažené pro telefonní spojení do nedaleko postavené průmyslové čističky odpadních vod. Toto naše zjištění rázem změnilo úspěch kolegy na děs. Kamarád Tulda nějak zesinal, ztratila se mu záře z očí a představa, že je vyslýchán policií jako zloděj a záškodník v národním hospodářství, ho přímo děsila. Náš kolegiální slib, že nikde jeho záškodnický omyl neprozradíme, ho moc neuspokojil. Co se ale stalo, už se nedá odstát. Na zmíněnou událost z konce prázdnin se pomalu zapomnělo a zdálo se, že vše se propadne časem do zapomnění. Než se toto nebezpečné dílo dostalo do historie, došlo ještě k jedné události, která necitlivě zasáhla sebevědomí našeho kolegy, ke kterému se přiznal s nedefinovaně časově delším odstupem.

Jmenovaný totiž po prázdninách nastoupil na střední školu a v průběhu prvního měsíce docházky na tuto školu mu školní vyučování připravilo účast na exkurzi do provozu čistírny odpadních vod. Třída pod dohledem vyučujícího se pěšky přemísťovala z města do provozu čistírny vod a v pochodovém tvaru procházela po cestě, kterou lemovalo ono, již tou dobou opravené telefonní vedení. Tulda ale zjistil, že vzpomínky na akci vedení jsou v jeho hlavě stále živé. Při exkurzi v čistírně byl celé třídě předváděn provoz a zařízení k čištění vody. Odborný výklad studentům poskytl vedoucí technik čistírny a v průběhu svého výkladu prý vytrvale ostře pozoroval Tuldu a výklad jakoby vedl přímo k jeho osobě. Technik vysvětloval žákům školy, jak je důležité čištění odpadních vod, odtékajících po vyčištění do řeky Sázavy, a snad pro zdůraznění důležitosti čističky či zvýšení zájmu studentů začal studentů vyprávět, jak byl v nedávné době provoz čistírny narušen teroristickým útokem vedeným na telefonní spojení pro navštívený a předváděný provoz čistírny vod.

To si již pod přísným pohledem technika na Tuldu, dotyčný student myslel, že je jeho těžký zločin definitivně odhalen a on jako pachatel teroristického útoku bude odsouzen. Bujná fantazie, zlé svědomí pod autentickým výkladem technika zapůsobily, že se mu přivodily mdloby a došlo k tomu, že se mu podlomila kolena a k vlastní potupě se lehce počůral, když si ucvrknul do kalhot. Naštěstí vyučující bledého studenta vyvedl z čistírny na čerstvý lesní vzduch, aby překonal mdloby, které vlastně ukončily exkurzi, při níž nakonec nedošlo k přiznání se k provedení teroristického činu, který tak nebyl nikdy odhalen. Možná, že policie ukončila šetření tím, že pachatele se nepodařilo zjistit a že podezření vzhledem k tomu, že se jednalo o měděné dráty, padlo asi na sběrače barevných kovů.

Náš kamarád naštěstí řádně dostudoval, složil maturitu a úspěšně i v té složité době získal vlastní koncesi radioamatéra vysílače. Stal se řádným občanem a nezařadil se tedy mezi trestané za tento nechtěný a nedomyšlený omyl.